Svět umění pohledem výtvarníka a hudebníka Rudolfa Brančovského

Život na plátně

Umění má v našich životech nepostradatelné místo. Povznáší ducha, šlechtí naši duši, kultivuje nás… Jak se na současné umění dívá umělec Rudolf Brančovský? Jaká léta jsou mu z pohledu umění nejbližší? Jak našel ten správný směr ve své tvorbě? A jak poznat kvalitní umělecké dílo? O tom všem v obsáhlém rozhovoru. 

Hovořila a sepsala: Soňa Lechnerová

Rudolf Brančovský je český výtvarník a hudebník (je frontmanem kapely Poletíme?). Svá díla maluje především akrylovými barvami a technikou akvarelu. Jeho obrazy se vyznačují výraznou a příjemnou barevností a jednoduchými náměty ze života. Rád ve svých výtvorech zobrazuje jakousi vztahovost třeba mezi zvířaty, která jsou ve volné přírodě nepřáteli. Sám o sobě tvrdí, že jeho tvorba je lidová. Mimo jiné se věnuje i malování portrétů na zakázku, které vypovídají důležité informace o portrétovaných.

Rudolfe, jak jste se dostal k malování, jak to celé začalo?

Vyrůstal jsem v uměleckém prostředí, moje maminka je Vlasta Švejdová, známá dětská ilustrátorka a tatínek byl výtvarník. K malování jsem se tedy dostal skrze rodiče. Popravdě jsem si neuměl představit jít jiným směrem než uměleckým. Od Pána boha mi byly dány vlastnosti či dovednosti, které jsou pro tvorbu důležité. A ty pro kreativní tvorbu nedůležité jsou upozaděny. Ve škole mi například nešla matematika, fyzika nebo čeština. To je u umělecky založených lidí velmi běžné.

V kolika letech jste začal malovat?

První obrázek jsem udělal tuším ve 3 letech, ale samozřejmě to ještě nebylo cílené malování. Každopádně jsem se rád vyjadřoval přes malbu. Vše je to také o odvaze rodičů, mému synovi je 1,5 roku a také už maloval akrylovýma barvičkama. Ale zatím není poznat co namaloval, je to taková dětská abstrakce.

Vedete vašeho syna k umění?

Samozřejmě, vedeme ho k tomu aby v sobě rozvíjel to co ho zajímá a baví.

 

Co pro vás umění ve vašem životě znamená?

Umění je prostor pro vyjádření myšlenek. Uměním můžete potěšit nebo i naštvat. Je to jazyk, kterým člověk hovoří k lidem o tom co viděl nebo zažil, co mu příjde zajímavé či důležité.

 

Jak lidé reagují na vaše obrazy?

Reagují velmi pozitivně, moje obrazy lidem dělají především radost, což mne moc těší. Když maluji obraz, je pro mne důležité aby mě ta samotná tvorba naplňovala pocitem štěstí. Věřím, že pozitivní energie se pak z malby přirozeně přenáší i na ostatní.

 

Když malujete, je vaše rozpoložení většinou radostné?

Myslím že ano, člověk ze sebe musí shodit nejrůznější starosti a všední problémy a naladit se na samotné tvoření. Dá se to natrénovat a ovládat, dostat se do toho správného rozpoložení.

 

Jak na vás působí současné umění?

Galerijní současné umění pozoruji dá se říci z dálky. Něco se mi líbí a něco se mi nelíbí. Je to intelektuální směr, který má své opodstatnění.  Každopádně galerijní umění je trošku jiná disciplína než to, čemu se věnuji já. Moje tvorba je lidovější a srozumitelnější, a to je moje parketa. Již se nestylizuji do rádoby intelektuálních vrstev. Baví mě témata a výjevy, které jsou lidské a přirozené, v tom jsem se našel a to mi vyhovuje.

 

Jaká léta byla podle vás umělecky nejzajímavější?

Odjakživa mě bavila šedesátá léta. Všechno bylo barevné, objevily se nové technologie, písničky byly durové. Ta doba květin, barev a hippies mě vždy přitahovala a propsala se i do architektury, módy a designu. Auta ze šedesátých let byla nádherná, to vám řeknou snad všichni. Proč se taková auta už nedělají, když jsou tak obdivovaná? Nevím… V době šedesátek jsem ještě nebyl na světě, ale při pohledu na ta vzniklá díla je to krása za krásou… Možná si ale tu éru jen idealizuji. Političtí vězni by asi o tomto údobí mluvili jinak.

 

Kde čerpáte inspiraci pro svou tvorbu?

V úplně obyčejných věcech, není to nic složitého. Všude kolem nás je spousta inspirace. Chci namalovat medvěda v pruhovaném triku, tak ho namaluju. Je to tvor, kterého znám z filmů, pohádek a ze Zoo. Inspiruji se životem.

 

Jaká témata malujete nejraději?

Baví mě, když je na obrazu nějaká vztahovost. Když jsou tam dvě bytosti, které jsou v nějaké situaci. Třeba dva lidé na rande pijící spolu víno. Pes a kočka, nebo čáp, který objímá žábu. Nebo žába, která hraje na piáno a divákem je moucha. Baví mě ztvárňovat i výjevy, kde v pozadí je vyřešený konflikt oběti a predátora. Na obraze se zkrátka mají rádi. Také rád maluji kostry, které se například objímají. Místo kostry si můžete představit kohokoliv chcete a je to symbol toho, že láska může přetrvat na věky.

 

Kdo je pro vás uměleckou ikonou z historie?

Je jich celá řada. Z novodobější historie je to malíř Marc Chagall, Salvador Dalí nebo Pablo Ruiz Picasso. Mohl bych vyjmenovat všechna jména, která jsou napsaná v učebnicích Dějin umění. Z českých malířů mám velmi rád Aloise Mikulku. Obdivuji jeho díla ze šedesátých let. Zároveň se ta šedesátá léta propsala do jeho rukopisu, který má i v současnosti. Adolf Born stojí také za zmínku.

Sledujete trendy v novodobém umění?

Přiznám se že moc ne. Vytvářím si svůj vlastní svět, vlivy okolí na sebe nenechávám příliš působit. Nechci být malomyslný, mít trému nebo se zdráhat pustit se do toho, do čeho chci. Někomu mohu připadat v mé tvorbě trochu naivní, s čímž nemám vůbec problém. Tvořím tak jak to cítím. Někdo chce lidem ukázat své nejhlubší nitro, někdo klouže jenom po povrchu. Pak je na divácích, co chtějí vidět v galeriích a pět tomu slávu, že to je nádherné, ojedinělé, vzácné či unikátní. A pak si domů pořídí obraz, který je naplňuje klidem a se kterým souzní. A může to být zcela banální obraz s obyčejným všedním námětem.

 

Autenticita a pravdivost je rozhodně působivá. Když autor vyjadřuje sám sebe že?

Někdy je to koukatelné a někdy ne. Někdo může svými náměty lidi děsit a odhánět. Proto umělec nemůže být pouze antentický, musí se rozhodnout, jestli bude myslet i na lidi, kteří se na jeho dílo budou dívat.

 

Studoval jste umění?

Vystudoval jsem Střední průmyslovou školu slévárenskou, obor Umělecké zpracování kovů a drahých kamenů. Na škole mi ale došlo, že můj svět jsou barvy na štětci. A tak se tomuto oboru nevěnuji a od maturity jsem na volné noze coby malíř obrazů.

 

Je o umění zájem?

O umění je určitě zájem. Ten zájem má ale různé roviny. Někteří lidé v umění vidí investice pro uchování či zhodnocení peněz. Někteří se uměleckými díly rádi obklopují, protože povznáší ducha a tříbí vkus. Zájem o umění je navázán na společenskou vyspělost a kultivovanost. Mnoho lidí doma na zdech žádné ručně namalované obrazy nemá. V lepším případě mají na zdi nějaký obraz z Ikei, v horším případě zarámované puzzle. Samozřejmě se to odvíjí od toho, jestli je člověk movitý či není movitý. Umělecká díla nejsou levnou záležitostí a proto si je mnoho domácností nemůže dovolit.

 

Má zájem o umění souvislost s inteligencí člověka?

Vliv zde hraje určitě výchova, nemyslím si, že by láska k umění souvisela vyloženě s inteligencí. Jsou inteligentní lidé, kteří jsou zlí a nepřejícní. A jsou lidé s nižším inteligenčním kvocientem, kteří umějí hluboce vnímat krásu, až vás to dojme. Ale nikdy jsem se nezamýšlel nad tím, jestli lidé, kteří si ode mne kupují obrazy jsou inteligentní či nikoliv.

 

Má umění pro lidi přínos i ve zlých dobách, kdy se může jevit jako tak trochu zbytečné? A jaký přínos?

Ve zlých dobách přichází na řadu přidaná hodnota umění, která je jeho hlavním tělem. Umění vzbuzuje emoce a kultivuje. Můžete si dát kávu v plechovce v betonovém bunkru, ale raději si ho dáte v malovaném šálku v centru Prahy v kavárně s nádherným výhledem. Ta kavárna a prostředí je umění, které vás zušlechťuje. Můžete mít v obývacím pokoji nad sedačkou pověšenou nástěnku s nezaplacenýma složenkama, nebo tam můžete mít obraz po babičce, ke kterému máte vztah a ten prostor obývacího pokoje je hned ušlechtilejší. Umění povznáší a šlechtí, může ale i burcovat. V politice hraje umění také svou roli, může ubližovat, ponižovat či se vysmívat. Kostely jsou plné maleb biblických příběhů, umění nás obklopuje všude. A ve špatných dobách má své významné místo.

 

Využíváte pro svou propagaci sociální sítě?

Využívám je hodně. Jsem na Facebooku a Instagramu. Sociální sítě jsou v dnešní době nezbytnou součástí našich životů a našeho podnikání. Tak jako máte zvonek na dveřích, tak je nutné mít sociální sítě. Ovšem zabere to velké množství času. Když namaluju obraz, musím se stát fotografem, potom novinářem, obchodníkem a reklamním expertem, abych dílo prodal.

 

Jak nahlížíte na Youtube či Tik Tok z hlediska umění?

Tik Tok jsem si založil, ale nepoužívám ho. Na Youtube sleduji videoklipy, ale také jej nevyužívám k prezentaci své tvorby. Takže zůstávám u Instagramu a Facebooku. Více sociálních sítí nejsem ani schopen obsáhnout. Velmi mě to zdržuje od práce. Zaplatil jsem si on-line kurz co se týká používání Instagramu, ale správě IG věnuji pouze nutný čas. Chci se spíše věnovat malování a své rodině. Ti co se Instagramu věnují na špičkové úrovni tím stráví velké množství času.

 

Jak se pozná kvalitní umění? Na co se má člověk zaměřit? Co je ukazatelem skutečného umění a kvality? 

Umění je velmi různorodé, záleží co chcete hodnotit. Určité otázky vám mohou zodpovědět odborníci a ten zbytek je ve vašem srdci, vaše osobní vnímání a pocity. Jde o to, jestli chcete být investorem do moderního umění nebo jestli jste investorem sami do sebe a chcete, aby vám pod visícím obrazem bylo prostě dobře. Jsou sběratelé umění, kteří mají stovky až tisíce obrazů, které ani neviděli, protože na jejich nákup a správu mají člověka a jde o ukládání peněz. A jsou lidé, kteří mají našetřeno pár korun a chtějí mít doma něco krásného. Odpověď na tuto otázku je ale nejednoznačná. Jakékoliv hodnocení umění je zavádějící. Někdo příjde a řekne že je to tak a tak, to je trošku nebezpečné. Zároveň je to ale dobře, když někdo například vznese kritiku k nějakému dílu. V zápětí se na něj ale spousta dalších lidí naštve, protože vnímání umění je velice subjektivní. Je to jako by se zvířátka hádala kdo z nich je nejdůležitější. Kdyby jedno z nich vypadlo z potravního řetězce, tak zemřou všichni.

 

Jak probíhá vaše tvorba obrazu? Musíte být správně naladěný?

Maluji i obrazy na zakázku a tam mám specifický přístup. Mými klienty jsou především lidé, kteří dlouhodobě sledují mou práci a znají můj styl. Chtějí třeba abych namaloval jejich rodinný portrét. Nejprve je vyspovídám, abych o nich získal informace, které je vystihují. Nechám si poslat jejich fotografie a pustím se do návrhů. Následně společně jednotlivé návrhy konzultujeme a ladíme k dokonalosti a mohu zrealizovat obraz. Takže moji klienti nekupují zajíce v pytli. U mé volné tvorby mám nějakou myšlenku, kterou chci vyjádřit a vždy se naladím na tu správnou vlnu, abych mohl tvořit.

 

Jakou technikou malujete?

Začínal jsem nejposvátnější technikou, což je olejomalba na plátno. Vždy jsem v ateliéru ve kterém jsem pracoval současně i bydlel a vytvořil jsem si tím silnou alergii na terpentýnový olej a ředidla. Již přes 20 let maluji akrylovými barvami. Divákovi je jedno, jestli je obraz malovaný olejem, akrylem nebo akvarelem. Takže maluji akrylovými barvami a věnuji se také akvarelu. Technikou akvarelu mohu malovat i na cestách, jsou to barvy ředitelné vodou a krásně se s nimi maluje na papír, a voda teče všude.

 

Barvy ředitelné vodou se pak musí ochránit nějakou speciální vrstvou?

Akvarel se rámuje pod sklo. Když obraz poprskají děti, tak aby se barvy nerozmazaly.

 

Namaloval jste soubor dvanácti obrazů Československých a Českých prezidentů. Jak tato myšlenka vznikla a jak probíhala realizace?

12 Československých a Českých prezidentů jsem maloval na zakázku pro jednoho mého zákazníka. Většinou maluji rodinné portréty, kdy ti lidé třeba chovají kozy, tak obraz oživím tímto ušlechtilým zvířetem a podobně. Občas se ale stane, že dostanu neobvyklé zadání a jsem za to moc rád. Taková zakázka mě posune zase o kus dál. Musím více zapojit mozek, hledat informace. Shlédl jsem několik dokumentů o našich prezidentech, abych dokázal vyobrazit jejich pravou osobnost. Navíc jsem do obrazů zasadil i vtip a nadsázku, které musí korespondovat s tím, jaký daný president byl a čím byl známý či výrazný. Nebylo to pro mě jednoduché, protože kromě 2,5 prezidentů to pro mne jsou vesměs negativní osobnosti. Obrazy jsem odlehčil trochou humoru. Svého klienta jsem vyspovídal proč takové obrazy chce a k čemu mají sloužit. Upozornil jsem ho také na riziko, že se obrazy nemusí povést přesně podle jeho představ. Nakonec je s dílem velmi spokojený. Čím je člověk v zadání ke mně velkorysejší a shovívavější, tím lepší dílo může vzniknout.

 

Stalo se vám, že jste se s klientem na výsledném obrazu neshodli? Že jste nesplnil jeho očekávání?

Spíše se mi stalo, že mi zadavatel do realizace obrazu příliš mluvil, obrazně řečeno mi chtěl vést ruku a nedal mi prostor tvořit tak, jak to cítím. Pak nemůže vzniknout autentické dílo, za které bych se mohl postavit. Stalo se mi, že jsem zakázku nedokončil. A jednou se mi nepodařilo zobrazit unikátnost specifické rasy psa a klientku jsem tedy poslal za fotografem. Já když maluju děti, tak je to pomeranč s očima a s nosem. Tak si asi umíte představit, jak vypadal ten pes.

 

Jak dlouho vznikalo dílo našich prezidentů?

Příprava byla poměrně dlouhá, musel jsem zjistit mnoho informací a najít tu nejtypičtější charakteristiku každé jedné osobnosti. Například Emil Hácha byl sběratelem umění a porcelánu a zůstal po něm jeden jediný hrníček. Osvobozené divadlo se zlobilo na prezidenta Edvarda Beneše, tak jsem namaloval pana Voskovce a Wericha, jak se na pana Beneše naštvaně dívají. Antonín Zápotocký zase rád líbal pionýry a Gustav Husák se rád líbal s Brežněvem. To byly vděčné náměty pro mé obrazy.

 

Soubor obrazů našich prezidnetů má tedy i vzdělávací působení? Díky obrazům se divák dozví informace, které jentak nevyhledává a které jsou zajímavé?

Ano a vždy je obraz obohacen citátem, který daný prezident vyřkl. Nejvíce uvedených citátů má Václav Klaus, a je to perla za perlou. Do obrazu jsem vybral citát “Smog je bohatý na vitamíny”.

 

Vedle výtvarného umění se věnujete i hudbě, máte dokonce svou kapelu. Jak se to stalo?

Odmalička je ve mně velké puzení tvořit. Vidím v tom důležitost. A možností je spousta, od psaní povídek přes fotografování až k hudbě a tvoření filmů. Nejsilněji mě zasáhlo právě malování a hudba. První kapelu jsme s klukama založili, když jsme ještě neuměli na nic hrát. To jsme byli ještě děti, byli jsme na táboře a řekli jsme si “hele já budu hrát na bicí a ty budeš hrát na kytaru” a bylo to. Pak jsme se začali učit hrát na hudební nástroje, mou volbou byla kytara a zpěv.

 

Ovlivňuje hudba vaše výtvarné umění a naopak?

Určitě. Když vidím, že něco funguje v hudbě, je to třeba téma, které se niterně propisuje do lidí, tak  na to mohu navázat i v malování. Nebo když něco nefunguje v hudbě a je to chybná volba, vyhýbám se opakování podobné chyby i ve výtvarném umění.

 

Posloucháte hudbu při tvorbě vašich obrazů?

Ano, a po mnoha letech poslouchání různých žánrů hudby nyní poslouchám při malování pouze baroko, Johanna Sebastiana Bacha a podobně. Všeobecně se ví, že hudba Johanna Sebastiana Bacha působí na mozek a neuvěřitelně sklidňuje lidskou mysl. U tvorby nepotřebuji nic jiného, než se sklidnit a začít se soustředit.

 

Myslíte si, že je hudba nejmocnějším uměním? Umocňuje filmy, umocňuje fotografie a podobně.

Naopak I obraz může umocnit hudbu, když se jedná o videoklip. Nemyslím si, že je hudba nejmocnější umění. Ty směry se vzájemně doplňují. Nejsme jedno velké ucho, nejsme jedno velké oko, smyslů máme více. Jednou jsem byl na uměleckém setkání a někdo tam pronesl, že hudba je nejvýraznějším uměním. Ostatní se na něj zlobili. Řekl bych že na někoho více působí hudba, na někoho zase obraz. Nad básnickou sbírkou se musíte ztišit. Vše má své. Umění tu není od toho, aby člověka strhávalo nebo převálcovalo. Umění nemusí být dokonalé. Moderní hudba je dokonalá a najednou jí dělají všichni stejně.

 

Zaujal mne výrok zpěváka Marilyna Mansona, který řekl, že hudba je magie. Co si o tom myslíte?

On je celej takovej okultní, takže se vůbec nedivím tomu, že to řekl. Nějaký řeholní bratr by vám řekl, že hudba je požehnáním. Vlasta Rédl zpívá, že hudba je čarodějka. Je to o individuálním vnímání a úhlu pohledu.


Věnujete se více kapele, nebo výtvarnému umění?

V obou těchto oborech jsem dá se říci profesionální, takže se snažím věnovat pozornost oběma těmto směrům. Nemohu se ráno probudit jako motýlek a říci si, že dneska si budu sedat jenom na růžové kytičky a zítra na fialové. Mám řadu úkolů, které musím vyřešit, zakázek které musím odbavit a e-mailů, které musím napsat. Musím se zavřít v ateliéru, pustím si barovkní hudbu, na vše ostatní musím zapomenout a soustředím se na tvorbu. Kreativní tvorbu častokrát odkládám, abych se cítil správně naladěn. Každý rok vytvářím kočičí a psí kalendář a již bych měl chystat kalendár pro rok 2024. Stále to ale odsouvám, protože necítím to správné rozpoložení.

 

Je umění práce nebo relax?

Někteří lidé mi říkají “já maluju, ale není to moc dobrý, radši to nikomu neukazuju”. A já jim říkám, že to že malujou je pro ně moc dobré a na tom výsledku až tak nezáleží. Není potřeba soutěžit s nějakým malířem, který vystavuje v prestižní galerii. Pro toho člověka je důležitý ten proces. A pak se postupně může stát, že začne být lepší a lepší a začne toužit po úspěchu. Pak se z koníčku ale stává práce a tím se jeho záliba zcela mění. Už je tam nějaká zodpovědnost a povinnost. Takže umění může být i relax, ale i tvrdá práce.

 

Pořádáte výstavy obrazů?

Vystavoval jsem hodně, výstavy jsem vnímal jako krok k lidem. Nyní vystavuji velice málo. Díky bohu lidi za mnou chodí a nachází mě na sociálních sítích. Ale pořádám dvě až tři své akce ročně. Ta jedna je Vánoční ad hrabárna. Lidi se můžou hrabat v obrazech a vybírat co se jim líbí. Letošní již pátý ročník bude v Divadle Husa na provázku. Momentálně mám nový ateliér a na jaře chystám den otevřených dveří. Lidé mohou přijít a podívat se na mou tvorbu, popovídat si. A bude to 4.6.2023 od 10:00 do 20:00 hodin. Ucelenou výstavu jsem ale nedělal dlouhou dobu, spíše pořádám svoje soukromé akce.